Jak poznám problém s psychikou dítěte


05 Dec
05Dec

Děti se hodně liší v tom, jak moc jsou otevřené a mluví o tom, jak se cítí a co prožívají. Některé ochotně vyprávějí o všem, co přes den zažijí, a dokážou k tomu připojit i popis svých emocí – byl jsem smutný, měla jsem radost, bavilo mě to, bylo mi to nepříjemné a tak dále. Jiné děti jsou spíš uzavřenější a samy od sebe své zážitky a prožitky moc nesdělují. Proto je také těžké najít univerzální způsob, jak poznat, že se s dítětem něco děje.

Hlavně se nesnažit problém oddalovat

Na druhou stranu vy, rodiče, jste největšími odborníky na své dítě, vy ho znáte nejlépe. Právě vy si můžete všimnout, že se chová jinak, než u něj bylo zvykem, že se v jeho projevu objevuje něco, co vy vnímáte jako „divné“. Nikdo jiný neví tak dobře jako vy, jak se dítě v průběhu vývoje chovalo, co je u něj normální a co je v jakých situacích spíš zvláštností. Ve školním (případně školkovém) věku může svým postřehem dobře přispět i paní učitelka / pan učitel.Například psychologové mají tu výhodu, že mohou na dítě nahlížet nezaujatě (pro rodiče je samozřejmě dítě součástí jeho identity, nedílnou součástí jeho života a to má vliv na jeho vnímání dítěte) i podle toho, jak je na tom ve srovnání s ostatními. Výhoda je to však jen relativní, neboť na druhou stranu vaše dítě neznají dlouhodobě, v různých situacích, v jiném prostředí. Pokud tedy cítíte problém, není nic přínosnějšího než zkombinovat výhody a nevýhody těchto různých úhlů pohledu.Nemá smysl zabývat se porovnáváním dítěte s jeho vrstevníky jen tak, proto, abychom hodnotili, jestli je lepší nebo horší – jde o to, že k posouzení psychického stavu dítěte v rámci jeho maximálního prospěchu pomáhá, když ho máme k čemu vztáhnout. Na prvním místě bychom ho měli vztahovat ke komfortu a pohodě dítěte samotného. To ale často nestačí, takže využíváme zkušeností s ostatními dětmi v jeho věku/situaci.

Není třeba hledat v tom vědu, jednoduše dejte na svůj pocit, na intuici. Když prostě cítíte, že je něco jinak a že to není dobré, věnujte dítěti zvýšenou pozornost, povídejte si s ním a ptejte se ho na to, jak se cítí a co se mu přes den událo. Všímejte si, jakou má obvykle náladu, čemu se věnuje, co mu dělá potíže. Ptejte se ho na kamarády, na paní učitelku, na to, co ho trápí a co mu dělá radost. Už jenom tím můžete spoustu věcí vyřešit.

Rodiče i učitelé se často ptají, zda existuje nějaký seznam projevů, kterých si mají všímat, aby včas rozpoznali, že je s dítětem něco v nepořádku, že se mu něco děje. I tady platí, že není ideální zobecňovat, protože co je u jednoho dítěte norma, je u druhého výjimka. Například pro některé děti je naprosto normální, že jsou v klidu, nemají velkou potřebu pohybu a zabaví se samy, u jiných dětí to znamená, že jsou vyčerpané a stahují se z kontaktu s druhými.

Snad každý rodič toto dokáže přirozeně rozeznat a v tomto duchu nabízíme dále v textu základní souhrn projevů, které mohou signalizovat, že se v dítěti něco děje, a podle terminologie tedy může jít o zárodek nějaké psychické poruchy. Pokud je u dítěte nějakou dobu pozorujete, neděste se, nejspíš nejde o nic strašného. Rozhodně ale stojí za to kontaktovat dětského psychologa a celou situaci s ním probrat. Nemusíte mít obavy, na první setkání obvykle chodí pouze rodič/e a na základě rozhovoru vám pak psycholog nabídne možnosti dalšího postupu. Stává se i to, že psycholog dítě na návštěvu ani nepozve a postačí rozhovor s vámi. Pokud ho bude chtít vidět, dobrý psycholog setkání s dítětem vede tak, že to pro něj není ani zátěž, ani stres.

Návštěvou zkušeného psychologa rozhodně ničemu neublížíte, můžete dítěti jen prospět. Naprostá většina psychických problémů u dětí se dá řešit a je to o to snazší, když se problémy odhalí včas.

Čeho si tedy všímat? Jaké projevy dítěte mohou signalizovat psychické problémy?

  • Dítě se nezvykle vyhýbá kontaktu s vrstevníky nebo s rodinou, nemá chuť komunikovat, vyhýbá se rozhovorům obecně, uzavírá se do sebe.
  • Dítě se vyhýbá rozhovorům na určité téma (např. kamarádi, škola, rodina a podobně).
  • Dítě je smutné, bez energie, bez zájmu a nadšení, nebaví ho to co dřív.
  • Je najednou nezvykle aktivní, neposedné, nesoustředěné, střídá aktivity, nevydrží v klidu.
  • U dítěte je patrný výrazný strach z nějaké činnosti, situace, prostředí, osoby. Tento strach se vám zdá nereálný a neobvyklý u vašeho dítěte, nejedná se o typický dětský strach v určitém věku (například ze tmy, z čerta, z přísné učitelky, které se bojí všichni ve třídě, a podobně).
  • Špatně spí, má zlé sny, budí se s křikem a pláčem, je „náměsíčné“, často ve spánku působí vystresovaně. Špatně usíná nebo se nápadně často budí, budí se výrazně dřív než obvykle a je po probuzení smutné nebo úzkostné.
  • Má problémy s jídlem – nemá chuť jíst, jídlu se vyhýbá, odmítá jíst to, co dříve jedlo, bez zjevného důvodu, vyhýbá se společnému jídlu, jídlo schovává nebo vyhazuje, musíte ho do jídla nutit, po jídle je mu špatně. Nebo naopak jí výrazně více než dřív, přejídá se, „zajídá“ stres.
  • Pomočuje se a má problém udržet stolici ve věku, kdy to již není běžné. Dřív to už umělo.
  • Je nervózní víc než dřív – obecně nebo před některou činností (netýká se běžných zátěžových situací – písemka ve škole, závody, první den ve škole a podobně). Například když má jít do školy a ten den mají tělocvik nebo když se má setkat s určitým člověkem a podobně.
  • Zhorší se jeho prospěch ve škole, má problémy s udržením pozornosti, nesoustředí se, nezvládá učení.
  • Projevuje se agresivně, často se účastní rvaček nebo napadání, těžko svou agresivitu ovládá. Nerespektuje autoritu, i vám sprostě nadává, když je rozrušené.
  • Ubližuje samo sobě, projevuje negativní emoce vůči sobě, snaží se samo sebe zničit, ublížit si nebo se zabít, případně o tom mluví, plánuje to.
  • Stává se mu, že se vůbec neovládá, je jakoby mimo sebe, reaguje nečekaně a nekontrolovatelně, nedá se zklidnit, ubližuje sobě nebo někomu druhému.
  • Objevuje se u něj neobvyklé stereotypní chování, pohyby, tiky.
  • Přehnaně vyžaduje dodržování řádu a pořadí věcí, nezvládá přizpůsobení se změně.
  • Trápí se starostmi a přílišnými obavami, které pro něj a jeho vrstevníky nejsou typické.
  • Je nepředvídatelné, objevují se velké výkyvy nálad, které nejsou typické pro ně ani pro jeho vrstevníky (například v pubertě jsou výkyvy nálad typické, pokud zůstávají v rovině, kde nedochází k sebedestrukci nebo k agresivitě).
  • Dítě má problémy ve vztazích s dospělými i s vrstevníky. Kamarádi si na ně stěžují, učitel je zoufalý, vy ho nepoznáváte. Je agresivní nebo nekomunikuje, je těžké ho pochopit.
  • Dítě se razantně změnilo, nyní je k nepoznání, jeho osobnost a chování působí divně a vy nevíte proč.

Autor: Milena Nováková

Komentáře
* E-mail nebude zveřejněn na internetových stránkách.